Kostel sv. Mikuláše v Drchlavě

FOTKY ZDE: fotogalerie

V dnešní krásný "mírně" větrný den proběhla první brigádka v tomto roce a zároveň první společná s našimi přáteli v obcích Drchlava a Chlum. V posledních dnech jsme přivezli 100m2 krásné starodávné dlažby, kterou jsme se chystali položit do písku hned jak bude kostel vyklizen.

Sešli jsme se v počtu asi 10 lidí místních a 5 přespolních, což předznamenávalo velice příjemný den s milými lidmi. Hlavní čínností byl odvoz zbylé suti ve střední části kostela a příprava na položení dlaždiček-půdovek. Tu bylo potřeba zajistit důkladným hrabáním a odvozem větších kamínků pod vedením tandemu paní Zdena a paní Hanka. Z Prahy pak přijel třetí vozík plný dlaždic, a ty jsme odváželi v kolečkách na místo určení. Později začala i pokládka v sakristii.

Venku se šikovní hoši ujali vyčištění schodů ke kostelu, jež nás překvapily svou šířkou a krásou.

Ocenění za nejvtšího pracovníka dostává Matýsek - zástupce nejmladší generace, které dělal velikou čest. Shlédněte ho též na videu, které najdete pod tímto odstavcem. Je mu 10 let, ale nasazení má ohromné. Dokonce jsme ho nezlákali ani na svačinu, protože chtěl motykou čistit kostelní zeď dál. Nakonec ji opravdu celou očistil a ometl a dal si i zasloužený koláč.

A tuto vervu má společnou se zástupcem nejstarší generace - Josefem z Chlumu, který také nedbal na svačinu a nádherně položil do písku starodávnou dlažbu z pálených půdovek. Je tedy vyhlášen za nejlepšího řemeslníka tohoto dne.

Udělalo se opravdu velké množství práce a všichni byli zapojeni. Dařila se nám dobrá dělba práce, ochutnali jsme výborné pohoštění, chlebíčky a koláčky, a někdo i polévku, které ale nakonec hodně zůstalo pro skromnost místních obyvatel.

Byla dokončeno odvezení tíhy kostela v podobě tlusté vrstvy sutě (asi 40 cm), a tím se kostelu viditelně odlehčilo, a poprvé po dlouhých letech se mohl zlehka nadechnout. Energie i atmosféra kostelíku se až neuvěřitelně změnila, připadal nám jakoby čistší, jakoby lehce zářil.

Na závěr v 16:00 jsme se všichni sešli u vchodu do kostela a ohlédli se za naší vykonanou prací. To ohlédnutí bylo jak obrazné, tak i doslovné a to zkrze otevřené douvkřídlé dveře. Paní Věrka se zeptala, "Jak to vnímáte, co jsme dneska udělali?" a všichni jsme museli doznat, že naše práce je opravdu patrná. Považujeme to jaksi za zlomový den, neboť z kostelíka již není třeba odvážet další "zátěž", ale naopak ho začít naplňovat životem. Odcházeli jsme s pocitem velikého naplnění a radosti z dobře vykonané práce.

Brzy na viděnou!

FOTKY ZDE: fotogalerie Vypadá to, že to do 25.5. krásně zvládneme.

Jednoho krásného dne jsme projížděli kolem zdevastovaného kostelíčku v Drchlavě a zvědavost nás zavedla až k hlavním dveřím. Podívali jsme se dovnitř klíčovou dírkou a byli jsme ohromeni krásou tohoto kostela svatého Mikuláše. Navíc se po pár dnech začaly v našich životech dít zázraky.

Na podzim minulého roku jsme oslovili pana faráře Modračíka z Dubé a požádali o klíče, abychom do prostoru mohli vstoupit. Čekal nás v celé své poetické kráse, s ležícím andělem přímo u vchodu a s křížem v presbytáři. Nic dalšího v kostele nebylo, jen zdevastovaná podlaha, stěny i sakristie.

Kostelík nás s několika přáteli velmi silně vzal za srdce, a tak jsme mohli později v kostele i jeho okolí zorganizovat první dobrovolné pracovní brigádky.

Asi před měsícem jsme na radu pana faráře založili Spolek na zušlechtění kostela sv. Mikuláše, aby celá věc měla právní zastřešení.

Náš záměr byl a je zcela jednoduchý – kostelík vlastními silami vyčistit a oživit tak, aby mohl sloužit pro zastavení všem, kdo k němu přijdou, a aby tam časem šlo pořádat kulturní akce jako třeba koncerty nebo výstavy. Zkrátka, aby opět sloužil místním i přespolním.

Naše iniciativa také vyvolala úžasný zájem z řad místních lidí jak z Drchlavy, tak z Chlumu. S radostí jsme nyní pozorovali, jak naše malá myšlenka velice rychle přerůstá v něco, co jsme si ani nedokázali představit. Myšlenka, že kostelík bude setkávací místo, které oživí prostor i lidi kolem sebe a všechny nás stmelí a udělá z nás sousedy a přátele. Mnoho lidí chodí i osobně a nabízí pomoc, a to vše zdarma, jen pro vnitřní radost.

Chceme důrazně říci, že to nemá být nějaký “náš soukromý projekt”, ale pokud možno co nejvíce společný. A proto bychom ho chtěli nejen sdílet, ale i pozvat všechny místní i přespolní do společného úsilí, abychom si nakonec mohli říct, ne “oni”, ale “my všichni” jsme to dokázali. Budeme velice rádi, pokud tuto krásnou myšlenku budete předávat vašim přátelům, rodinám i známým, aby se oživila tato překrásná tradice.

Za spolek 6.3.2024
Iriška, Pavel, Lenka, Adam, Jiří a mnoho dalších